tapeta1


František Kutý IX-29


Narozen roku 1875 v Hněvotíně
Vzdělání - obecná škola, hovoří, čte a píše česky, svobodný, katolík, zaměstnán jako pacholek
Popis: světlé blonďaté vlasy a obočí, modré oči, souměrný nos, ústa i brada, oválný obličej, tělesně slabý, očkovaný. výška 163 cm, velikost bot 9.

Odveden 28.3 1898, přidělen 1.10 1898 k 13. zeměbraneckému pluku Olomouc, 3. náhradní kumpanie 31. prosince 1910 byl přidělen k 6. kumpanii zeměbraneckého pluku č. 31 v Těšíně Později přidělen do 2. zálohy k dělostřeleckému pluku č. 126. 10.října 1917 přesunut k polnímu dělostřeleckému pluku č. 12, služné 6 korun
30. dubna 1915 - konstatování nálezu c.k. rezervní nemocnici v Salzergutu, Olomouc:
56. srdeční chlopenní vada - insufficiencia valvulae mitralis (nedomykavost dvojcípé chlopně) charakterizovaná šířením srdečního šelestu od střední linie 1/2 prstu doleva přes mamilární linii, krátký hlučný systolický šelest nad mitralis, druhá pulmonální ozva akcentována. Dosud nebyl superarbitrován.
23. března 1917 - vyšetření ve vojenské nemocnici v Olomouci: pravé oko normální, na levém zkalená rohovka (ve středu zákal cca 3 mm, nepravidelný astigmatismus.
Návrh na superarbitrování dne 30. září 1915: již ženatý, povoláním nádeník, zjištěna srdeční vada - nedomykavost dvojcípé chlopně. Jedná se pravděpodobně o následek zápalu plic, který prodělal před 23 lety. Uznán způsobilým jako ošetřovatel a způsobilý výkonu občanského povolání.
5.10. 1915 Onemocnění zjištěné nemocničním lékařem se nemůže zlepšit, proto se pěšák Kuty Franz jeví jako invalidní, nezpůsobilý pro službu se zbraní a pomocné služby, způsobilý k občanskému zaměstnání, měl by být propuštěn. Pracovní neschopnost v důsledku mobilizace nebo zaměstnání pro společné státní či válečné účely nevznikla.

Dochovala se jeho identifikační kartička z identifikační kapsle. Někdo ji tedy musel padlému sejmout a dopravit do vlasti jako důkaz úmrtí.
Podle záznamu v kmenovém listu padl 19.6. 1918 v severní Itálii u Rasai (6 km západně od Feltre) při druhé ofenzivě na řece Piavě, údajně byl pohřben 20.6. 1918 tamtéž na vojenském hřbitově. Ani přes usilovnou písemnou komunikaci s různými italskými úřady s spolky se mi místo jeho pohřbení nepodařilo potvrdit. Zato v Hněvotíně na návsi je jeho jméno (spolu s bratrem Janem) uvedeno na pomníku padlým
I tak jej těžkopádná vojenská mašinerie ještě 9. dubna 1920 pokládá za odvedeného vojína v záloze (viz kmenový list) a zařazeného k dělostřeleckému pluku č. 126 v Olomouci a teprve 4.10. 1924 byl z jeho kmenového stavu vymazán!

Všechny dostupné vojenské dokumenty týkající se tohoto vojáka si můžete prohlédnout zde.